Řeknu-li, že korunou studené mísy je uherský salám, dá mi jistě za pravdu většina z vás. Ohrnovat nos nad báječným „uheráčkem" můžou snad jen zapřisáhlí vegetariáni. Nemůžu si pomoct, ale už jen pomyšlení na něj způsobuje, že se mi v ústech sbíhají sliny. Ti, kteří musí držet dietu, mi snad prominou. Uhersky salám patří nerozlučně k Maďarsku. Stejně jako čabajka či paprikás. Ale nebylo tomu tak vždy. A není tomu zase až tak dlouho. Historie slavného uherského salámu je stará pouhých 143 let. No, možná o malinko starší. V polovině 19. století bylo v uherské pevnosti Szeged vězněno i mnoho Italů. Jednoho z nich si szegedský řezník Márk Pick, který nutně potřeboval pomocníka, směl půjčit. Ital, kterého si vybral, mu přinesl slávu, bohatství a - troufám si říct - i nesmrtelnost. Právě na popud a podle receptu onoho Itala začal pan Pick vyrábět proslulý szegedský salám neboli uherák. Pikantní salám pana Picka se vyrábí nepřetržitě od roku 1869 podle stále stejné receptury, držené v tajnosti. Složení kořenící směsi zná jen několik mistrů, zavázaných k mlčenlivosti. I za ostatní proslavené uzeniny prý Maďaři vděčí Italům. Po vymření Arpádovců v roce 1301 byl z Neapole na uherský trůn povolán Karel Robert z rodu Anjouovců. Spolu s ním do Uher přišli i neapolští kuchaři. A právě ti prý s sebou přinesli recepty na lahodné salámy a klobásky, dnes považované za perly maďarské kuchyně.
Žádné komentáře:
Okomentovat