Jack London, spisovatel románů a povídek, které už téměř 100 let zaplavují knižní trhy celého' světa, byl svojí osobností typem sám pro sebe. Jeho krátký život, který dodal materiál všem jeho dílům, byl tak bouřlivý, tak mnohotvárný a nejistý, že neposkytl Londonovi možnost a čas, aby si svoje romány a povídky vymýšlel, aby do služeb svého pera zapřáhl svoji fantasii. Jack London musel pouze popisovati život tak, jak jej sám znal a jak jej prožíval. Jeho romány a povídky jsou historiemi jeho života'. Zatím, co psal jeden ,prožíval druhý. Jeho povídky i romány jsou zábavnou literaturou pro mládež a přece je London psal pro muže. Jeho morálka je morálkou mužnou, primitivní, ba možno říci, poněkud surovou,hrubou. Sympatie, které v nás vzbuzují jeho hrdinové jsou asi toho druhu, jako sympatie, kterou v nás vzbudí boxer, který umí tvrdě uhodit je to spíše jaksi „svalový" pocit s velmi nepatrnou příměsí skutečného citu. Mnozí z jeho hrdinů nejsou žádní beránci, nebo dobráci a přece jsou svým způsobem sympatičtí. Většinou je to London sám a dokazuje, že mu v mnoha případech nescházelo ani lyriky. Život Londonůy není a nemůže být ničím příkladným, ale je skvělou dokumentací poměrů a byl by vděčným námětem pro sociální román. Naródil se 1876 v předměstském bytě ,jedné z „děr" v San Francisku. Jeho otec ,trochu traper , tulák, trochu pasák krav divoké tehdy Kalifornie, zapomněl ho sice poslati do školy, ale vodil ho do hospod. A tak už ve svých pěti letech London pil. Našel však při tom sám prostředek, aby se dostal do školy. Učitel však byl také pijan. Byl mnohdy bit malými pěstmi svých svěřenců, kteří se učí tomu, k čemu je jim dána možnost , mezi pranicemi a rámusem. V jedenácti letech je pouličním kolportérem, vykřikujícím jména svých časopisů nejdříve v Oak-landu , potom v San Francisku , ale při tom je horlivým návštěvníkem všech veřejných knihoven a čítáren, do nichž má přístup. O něco později je zlodějem ústřic a rybářským podloudníkem. Strach před tím, že na svých nočních výpravách padne do rukou policie, nebo že se někdy octne před ústím coltů hlídačů rybolovu, ho přiměl k změně zaměstnání. Zradil své „spolupracovníky", přešel do protivného tábora a stal se rybářským hlídačem.
Ale v obou táborech riskuje často svoji kůži, jíž si, jak z jeho činů často vidět, mnoho necení. Pak prožil svá arktická dobrodružství uprostřed polárních moří, dobrodružství lovce tuleňů a námořníka, vyloděného v různých přístavech Pacificu. Za těchto okolností se v něm budí, což je jistě vzácný případ, silná touha pracovat a tento „skoropirát" opouští krčmy a rváčské uličky špinavých předměstí, jen aby se vzdělával ve veřejných knihovnách. Pokoušel se hodně o psaní, ale dlouho bez úspěchu až konečně získal cenu v literární soutěži jednoho velkého časopisu, když mu bylo 17 let. To však ho nepřivedlo na žurnalistickou a spisovatelskou dráhu. Pro několik darebáctví dostal se do vězení, a když konečně jako devatenáctiletý z něho vyšel, stal se jakýmsi školníkem v Oaklandu a potom přešel přes zaměstnání dělníka v prádelně až k hledači zlata na Aljašce.
Stálý návštěvník krčem a veřejných knihoven, píše příležitostně povídky do několika časopisů. Konečně ve 24 letech dokončil svůj první román: „Syn vlkův". Po jeho vydání byl najednou zahrnut úspěchem, slávou, štěstím. Až do svých 40 let vypsal London asi v 50 svazcích vše, čím životem prošel ,od dobrého až po to nejhorší. Ve čtyřiceti letech, v r. 1916, zemřel, stráven vlastním bouřlivým životem. London byl zvláštním spojením dvou různých lidí. Jeden London byl spisovatel, zmoudřelý lety své literární slávy, druhý London, dobrodruh, pasák na divokém západě, podloudník, vězeň, lovec tuleňů, příležitostný námořník, kolportér novin, tulák, boxer (byl také boxerem, jak pro sport sám, tak i boxerem, jenž uměl použít svých pěstí, bylo li třeba se dostat z nějaké choulostivé situace). Dva neobyčejní lidé — Jack London.
Žádné komentáře:
Okomentovat