středa 18. března 2009

Poslední slova slavných

Thomas More

Elizabeth I
Henry Ward Beecher
Henry Ward Beecher, žlučovitý a kontroverzní kazatel první poloviny 19. století, kázal za dobu svého života před miliony lidí. Radil jim, jak se mají připravit na příchod smrti, a líčil, co člověka čeká po ní. Když nakonec ležel Beecher sám na smrtelné posteli, přitáhl k sobě doktora a chraplavým hlasem mu zašeptal: „Doktore, ono tajemství už přichází!"
Králova manželka Anna Boleynová byla smířena s tím, že za rozepři s královskou mocí zaplatí životem, a do poslední chvíle byla klidná. Na svého společníka, který se třásl jako osika, se obrátila se slovy: „Odvahu, příteli. Kat je přece profesionál a má letitou praxi… a potom - má šíje je tak útlá."
Před ložnicemi královny Alžběty klečely davy lidí a modlily se. I když byly přítomny nejslovutnější lékařské kapacity doby, královnina poslední chvilka se kvapem blížila. Jak se neúprosná smrt přibližovala, nedokázala Alžběta už vzdorovat tomu, co mělo přijít. Vztyčila zaťatou pěst a pronesla: „Všechny mé statky za jedinou chviličku!"
Kardinál Wolsey se svého času - podobně jako mnoho dalších, kdo zatoužili stát se velkými – zapletl do politických intrik. Nakonec za to zaplatil životem. Tváří v tvář katovi řekl: „Kdybych byl sloužil Pánu Bohu jen s polovičním nasazením, s jakým jsem sloužil králi, nikdy by býval nedopustil, abych se dostal do takové bryndy!"
William Porter, jehož miliony čtenářů znají jako autora půvabných povídek, sepsaných pod pseudonymem O. Henry, churavěl dlouho, než si uvědomil, že konec je blízko. Jednoho dne zničehonic popadl za ruku přítele, který seděl na okraji postele. Pak se dlouho neozývalo nic než namáhavé oddychování, načež slavný autor pronesl: „Charlie, bojím se jít domů v té tmě!"
Sira Thomase Mora k šibenici přivedli se zavázanýma očima. Na místě popravy požádal, aby mu šátek z očí sňali. Stráži pak řekl: „Dohlédněte, abych se bezpečně dostal nahoru na šibenici, pane! O cestu dolů se nestarejte, tu zvládnu sám."O proslulém doktoru Samuelu Garthovi, který zbohatl díky tomu, že v době renesance léčil členy královského dvora, je známo, že na smrtelné posteli před kolegy-lékaři, obklopujícími jeho lože, vyslovil jediné přání. Znělo následovně: „Prosím vás, pánové, ustupte a nechte mě zemřít přirozenou smrtí!"Komtesa ruánská svými bezvadnými způsoby přímo proslula. Když se však blížil její konec, vešel do komnaty po špičkách sluha a ohlásil, že s komtesou si přeje mluvit jistý návštěvník. Zdvořilá komtesa sluhovi nařídila, aby si vzal brk a papír. Pak mu nadiktovala následující vzkaz: „Komtesa ruánská posílá uctivou poklonu a prosí o omluvu. Pracuje totiž právě na své vlastní smrti."

Žádné komentáře: