Marie Antoinetta byla víc než jen hodna. Dokázala soucítit. Nebyla by bývala schopna vyslovit tu ukrutnost,která se ji ještě dnes připisuje: „Když nemají chleba, ať jedí koláče!“ Pravdou je,že jedna z tet Ludvika XVI., Madame Viktorie, řekla něco podobného. Když se dozvěděla, ž Pařížané mají nedostatek chleba, vykřikla: „což, kdyby se tak spokojili s kůží od paštiky!“ Protože považovala tuto kůží za zvlášť výživnou a sytou. Z oné paštiky, změněné na koláč, byly postaveny, smím-li to tak říct, hory nenávisti a zloby.Některá slova, zvláště pokud nebyla vyřčena, mají tuhy kořínek.Jako dítě se Marie Antoinetta bránila jakémukoli učeni. Neustálým veselým švitořením přiměla své učitele zmlknout. Mluvila stejně tak nepřetržitě, jako její matka
pracovala. Byl to takový malý videňský papoušek. Opa jela se slovy a omamovala jimi i své okolí. Konverzace s ni později okouzlovala její blízke a cizinci, kteří navštívili Versailles, citovali královniny výroky.V roce 1766, kdy ji bylo jedenáct let, dokázala Marie Antoinetta svým štěbetáním a svou roztomilosti udělat dojem na paní Goffrinovou, jež se tehdy zastavila ve Vídni.
Paní Goffrinová vedla jeden z nejuznavanějších pařížskych salonů a uměni konverzace povýšila na umění žit. „Tohle dítě bych si rada odvezla s sebou,“ pravila Pani Goffrinova, unešená Antoinnetou.Skvělou družkou, v jejíž společnosti mohla uplatnit své konverzační nadaní, byla
Marii Antoinettě její sestra Marie Karolina. Když se ty dvě sešly, byly pořad samé špitáni a ztřeštěný smích. Obě uličnice měly společnou nectnost – s potěšením se posmívaly lidem. Pro jednu i pro druhou to mělo později vážné následky. Pokud šlo o legraci, Marie Antoinetta zapřela své předobré srdce a dala před nim přednost vtipu.To se dá tolerovat u měšťanské dcerky. U člověka, který stoji na vrcholu společenské pyramidy, je podobné chováni nepřijatelné. Takový člověk má představovat nedotknutelnou důstojnost. Nesmí se snižovat k pomluvám, které se šiří od úst k ústům a zraňuji ty, jichž se tykají.Když se Marie Terezie dozvěděla o oblibené kratochvíli Marie Antoinetty a Marie Karoliny, neváhala ani minutu a okamžitě se rozhodla obě provinile dívky od sebe oddělit. Devatenactého srpna 1767 napsala Marii Karlině následující dopis: „Upozorňuji vás, že budete zcela odloučena od své sestry. Zakazuji vám jakákoliv tajemství, spolčováni se a hovory s ni. Kdyby s tím ta mala zase začala, nesmíte ji věnovat pozornost(…). Všechny ty intriky okamžitě přestanou. Ta vaše tajemství nejsou ostatně nic jiného než řeči proti vaším blízkým, rodině nebo vaším společnicím.“„Te malé“ bylo dvanáct. Jako každá holčička v jejim věku měla ráda tajemství,dorty se šlehačkou, pejsky, květiny, stromy a ze všeho nejvíce hudbu.
pracovala. Byl to takový malý videňský papoušek. Opa jela se slovy a omamovala jimi i své okolí. Konverzace s ni později okouzlovala její blízke a cizinci, kteří navštívili Versailles, citovali královniny výroky.V roce 1766, kdy ji bylo jedenáct let, dokázala Marie Antoinetta svým štěbetáním a svou roztomilosti udělat dojem na paní Goffrinovou, jež se tehdy zastavila ve Vídni.
Paní Goffrinová vedla jeden z nejuznavanějších pařížskych salonů a uměni konverzace povýšila na umění žit. „Tohle dítě bych si rada odvezla s sebou,“ pravila Pani Goffrinova, unešená Antoinnetou.Skvělou družkou, v jejíž společnosti mohla uplatnit své konverzační nadaní, byla
Marii Antoinettě její sestra Marie Karolina. Když se ty dvě sešly, byly pořad samé špitáni a ztřeštěný smích. Obě uličnice měly společnou nectnost – s potěšením se posmívaly lidem. Pro jednu i pro druhou to mělo později vážné následky. Pokud šlo o legraci, Marie Antoinetta zapřela své předobré srdce a dala před nim přednost vtipu.To se dá tolerovat u měšťanské dcerky. U člověka, který stoji na vrcholu společenské pyramidy, je podobné chováni nepřijatelné. Takový člověk má představovat nedotknutelnou důstojnost. Nesmí se snižovat k pomluvám, které se šiří od úst k ústům a zraňuji ty, jichž se tykají.Když se Marie Terezie dozvěděla o oblibené kratochvíli Marie Antoinetty a Marie Karoliny, neváhala ani minutu a okamžitě se rozhodla obě provinile dívky od sebe oddělit. Devatenactého srpna 1767 napsala Marii Karlině následující dopis: „Upozorňuji vás, že budete zcela odloučena od své sestry. Zakazuji vám jakákoliv tajemství, spolčováni se a hovory s ni. Kdyby s tím ta mala zase začala, nesmíte ji věnovat pozornost(…). Všechny ty intriky okamžitě přestanou. Ta vaše tajemství nejsou ostatně nic jiného než řeči proti vaším blízkým, rodině nebo vaším společnicím.“„Te malé“ bylo dvanáct. Jako každá holčička v jejim věku měla ráda tajemství,dorty se šlehačkou, pejsky, květiny, stromy a ze všeho nejvíce hudbu.
Žádné komentáře:
Okomentovat