Císařovna neztrácela čas malichernostmi. Život na videňskem dvoře byl velice prosty. Na etiketu se zde nedbalo. Goethe přirovnává císařskou rodinu k rodině zámožných německých měšťanů. Jako ustaraná měšťanka vstávala Marie Terezie v letě ve čtyři hodiny ráno, v zimě v šest hodin. Pracovala bez ustaní. Ulehala pokaždé přesně v deset hodin večer. V tak přisném dennim rozvrhu neměly děti misto a šly z rukou kojných do rukou vychovatelek. Čas od času si Marie Terezie vzpomněla, že má syny a dcery. Svolala si je, přezkoušela a podle toho, jak odpovidali, je pohladila nebo pokárala.Vůči Marii Terezii zůstala Marie Antoinetta ustrašenou malou holčičkou. Strach, ž se znelibi své matce-bohyni, ji neopustil ani pote co se stala královnou Francie.I jako dospěla žena tak zůstala uvnitř stále dítětem.Stejně jako její matka obávala se i Marie Antoinetta nudy. Je zajimavé sledovat, kam až ji tyto obavy nakonec zavedly.Jako jedna z mala dokázala byt Marie Terezie alespoň zdánlivě netečná k předčasně rozvinutým půvabům malé arcivévodkyně. Neplatily na ni roztomile úsměvy, pohledy a slůvka, kterými její dcera rozesmávala své vychovatelky a nutila je tak ke shovívavosti. Marie Terezie si byla dobře vědoma nedostatků své devaté dcery. Viděla,že je potměšila, dovede klamat a co je nejhoršího, je lina. Ona, která byla do práce jako kat, přivedla na svět line dítě. Jak jen princezna Antonie mohla, utikala ze studovny do schonbrunskeho parku za sestrami, za kamarádkami Louisou a Šarlotou Hessenskými a za jejich psiky, rezavými mopsliky. Na druhou stranu ovšem ze všech dcer rakouské cisařovny nejlépe a nejpřirozeněji ovládala umění líbit se, tak důležité pro život, respektive přežiti na dvoře ve Versailles.Učinit ze své nejmladší dcery francouzskou královnu bylo nejkrasnějšim snem a největším plánem Marie Terezie. Nelitovala žádného úsilí, aby jej dovedla do zdárneho konce. Sňatek měl ukončit dvě století trvající nepřatelstvi mezi oběma zeměmi. Diky tomuto spojeni na sebe francouzská a rakouská vládnoucí dynastie měly přestat pohlížet jako dědiční nepřátele. Tento postoj bylo na čase změnit. Bylo zapotřebi, aby se Francie a Rakousko spojily proti společným nepřátelům – Anglii a Prusku.
Žádné komentáře:
Okomentovat