Řád Maltézských rytířů byl uveden do Čech již v letech 1156 až 1158. Bylo to za vlády Vladislava II., který se tehdy spolu s velkým počtem českých a moravských pánů zúčastnil ve vojsku německého krále Konráda křížové výpravy do Svaté země. Výprava sice skončila neúspěšně, ale Vladislav II. se seznámil v Jeruzalémě s johanity a jejich činností a rozhodl se uvést Řád do Čech. Na samotném počátku existence Řádu v Čechách stáli vyšehradský probošt a panovníkův kancléř Gervasius a jeho synovec podkancléř Martin, kteří věnovali své jmění na zřízení johanitské komendy na malostranském předmostí v Praze u tehdejšího Juditina mostu, předchůdce mostu Karlova. Panovník toto nadání potvrdil a rozmnožil o pozemky v okolí mostu. Centrem takto vzniklého území se stal chrám Matky Boží pod řetězem na konci mostu (sub catena in pede montis). Název ukazuje na uzavírání brány komendy v noci řetězem (pravděpodobně v místě dnešní Mostecké ulice) či ohraničení tehdy nezastavěného řádového území řetězem. V sousedství kostela vznikla řádová komenda se špitálem, který pečoval o poutníky a pocestné při vstupu do tehdejšího města. Roku 1182 potvrdil papež Lucius III. vlastnictví Řádu sv. Jana. Třílodní románský chrám byl stavěn v letech 1158 až 1169 současně s budovou konventu a hospicem. Prvními členy Řádu byli v Praze pravděpodobně kněží - prvním známým převorem konventu je v roce 1181 převor Bernard. V roce 1217 je však již vedle převora Milhosta uveden mistr Hugo, rytíř, mající pod svojí pravomocí tehdy již existující komendy v Čechách. Můžeme ho považovat za předchůdce pozdějších velkopřevorů. Řád byl podporován českými velmoži a tak postupně vznikala další sídla - v Manětíně, Stříbře, Kadani, Ploskovicích a zvláště ve Slezsku. Roku 1243 věnovali mocní Bavorové ze Strakonic Řádu hrad Strakonice, který se stal řádovým sídlem až do 20. století, kdy musel být z hospodářských důvodů prodán. Ve 13. století vznikly další komendy v Mladé Boleslavi, Žitavě a ve Světlé pod Ještědem (dnešním Českém Dubu, kde byly zbytky řádové komendy nedávno odkryty).Současně s rozvojem Řádu v českých zemích ze svého pražského centra to byla řádová komenda v Mailbergu v Dolním Rakousku, rovněž založená v polovině 12. století, z níž se Řád šířil v Rakousku, a tak vzniká ve stejné době a souběžně základ pozdějšího společného Českého a rakouského velkopřevorství. Ve 12. a 13. století se Řád také šíří ve Slezsku (Velký Týnec, rok 1170; Hrobníky, rok 1218; Kladsko, rok 1184; Makov a Opolí, rok 1224 a další).Úkolem řádového osídlování byla v tehdejší době nejen péče o nemocné a pocestné, ale také ochrana cest a stavba kostelů, spojená s jejich duchovní správou. Tak rovněž vznikají řádové fary, jichž se zachovala do našeho století celá řada. Typickými komendami s péčí o nemocné (tj. řádovými špitály) byly Strakonice, Mladá Boleslav, Brno a Opava. Komendou zbudovanou k ochraně důležité cesty, ale pravděpodobně spojenou se špitálem byl Český Dub, založený kolem roku 1260. Z různosti úkolů také vyplývá, že řádová sídla byla obsazována rytíři pro ochranu cest a hranic, kněžími pro duchovní službu v řádových kostelích a sloužícími bratry pro péči o nemocné.Ve 14. století působilo v pražském konventu již devatenáct kněží a deset rytířů, kteří společně pečovali o školu a starobinec. Roku 1301 obdržel převor pražského kostela Panny Marie pod řetězem od papeže Bonifáce VIII. právo pontifikálií a od té doby je infulovaným převorem.V roce 1378 musela být již dokončena přestavba pražské románské baziliky v gotickou novostavbu, protože v ní bylo vystaveno tělo zemřelého císaře a krále Karla IV. a roku 1387 také zesnulá královna Johana, první choť Václava IV. Řádový konvent se v roce 1393 stal svědkem známé scény, kdy se na neutrální půdě sešli král Václav IV. s arcibiskupem Janem z Jenštejna, na jehož hlavu se snesl králův hněv. Obětí tohoto hněvu se pak stal arcibiskupův generální vikář Jan Nepomucký, který zemřel jako mučedník. Také převor Řádu Markold později zemřel násilnou smrtí na Karlštejně.Od konce 13. století stáli v čele zdejší řádové provincie cizinci, kteří však byli panskou opozicí proti králi Janu Lucemburskému zatlačeni, a od roku 1337 stojí v čele velkopřevorství téměř výhradně příslušníci českého panského stavu - Havel z Lemberka, Jan z Vartenberka, Jindřich z Hradce, později Wratislavové, Kolowratové, Lobkowicz, Sternberg a další.Rozvoj činnosti Řádu byl násilně přerušen husitskými bouřemi. V roce 1420 byl pražský kostel i konvent vypálen a ústředním sídlem velkopřevorství se stává až do roku 1442 hrad Strakonice. Také další komendy byly zničeny (Manětín, Český Dub, Mladá Boleslav, Horažďovice, Kadaň a další). Velkopřevor Jindřich z Hradce padl v boji proti husitům, zatímco velkopřevor Jošt z Rožmberka, později kněz a biskup břeclavský, se snažil v řadě spisů o smír mezi znesvářenými stranami. Mnoho řádového majetku se také ztratilo zabavením zchudlou královskou komorou. Tehdy zůstaly aspoň dočasně oporou velkopřevorství komendy ve Slezsku, které zpočátku nebyly postiženy válkou a zachovaly si svoji aktivitu (Opava, Žitava). Nicméně v 16. století rovněž tam dochází ke ztrátám.Během 13. století došlo k podřízení slezských komend pražskému mistru a začátkem 14. století také rakouských, a vzniká tak společné Velkopřevorství české a rakouské se sídlem v Praze.Teprve po konci Třicetileté války, během níž se osvědčili velkopřevoři Matouš Děpold z Lobkowicz (1591 - 1620) a Rudolf Colloredo (1637 - 1657), dochází k novému rozkvětu. Matouš Děpold z Lobkowicz jen šťastnou náhodou a pro svůj věk a umírněnost unikl pražské defenestraci a Rudolf Colloredo jako císařský vojevůdce v roce 1648 hrdinně bránil Prahu proti Švédům. Jeho krásný pomník stojí v řádovém kostele. Převor Bernard de Witte obnovuje kostel Panny Marie pod řetězem a Ital Carlo Luragho mu dává dnešní barokní podobu. Roku 1621 vzniká řádová knihovna, z níž později řádový kněz František Smitmer (+ 1796), velký bibliofil, učiní knihovnu evropského významu, zachovanou do našich dnů. Karel Škréta maluje z pověření převora de Witte oltářní obraz u Panny Marie pod řetězem, znázorňující bitvu u Lepanta (1571) a účast řádových lodí. Velkopřevor Gundakar Poppo Dietrichstein buduje v roce 1726 vedle řádového kostela nový velkopřevorský palác, jak jej dnes známe na stejnojmenném náměstí na pražské Malé Straně a jak připomíná jeho znak nad hlavním vchodem. Kněžský konvent dostává v roce 1731 novou budovu po boku kostela z druhé strany. velkopřevor Dietrichstein také zakládá pozoruhodnou obrazovou galerii, která se rovněž zachovala v majetku Řádu.Řádové území na Malé Straně - tak zvaná Maltézská jurisdikce - představovalo v tehdejší době jakousi autonomní část Prahy s právy, která si zachovalo až do doby josefínské. Území zaujímalo kromě vlastních řádových budov padesát osm občanských domů, hostince, obchody a školu spravovanou Řádem. Převor František Taufer z Rovína (+ 1745) pečoval o kněžský dorost tak, že v 18. století žilo v konventu jedenáct řádových kaplanů a na farách působilo dalších osmnáct kněží. Vzhledem ke svým aktivitám přežil řádový konvent josefínské reformy a obdržel navíc do své správy kostel zrušeného kláštera karmelitánů v Praze, kostel Panny Marie Vítězné se světoznámou soškou Pražského Jezulátka.Konvent působil až do roku 1950. kdy byl současně s ostatními církevními řády uzavřen. Tehdejší převor, Fra Antonín Voráček, zemřel v roce 1978 a jeho nástupcem se stal v roce 1994 Fra Josef Zlámal.Od roku 1626 používá představený Řádu v Čechách trvale titul velkopřevora (magnus prior) a podléhají mu komendy na Moravě, ve Slezsku a v rakouských zemích. velkopřevor zasedal na zemském sněmu, byl prvním zemským prelátem a přísedícím zemského soudu.V 17. století vznikají nové komendy - místo zaniklých v době husitské - například v Měcholupech roku 1696, Dožicích roku 1747 a další.Kritickým údobím byla také éra napoleonské nadvlády nad většinou Evropy, kdy po ztrátě Malty roku 1789 a zániku dvaceti čtyř tehdejších velkopřevorství jedině České a rakouské velkopřevorství i se svým kněžským konventem přežívá a stává se tak jediným a nejstarším velkopřevorstvím Řádu, které nikdy nepřerušilo svoji existenci. Nicméně dochází opět ke ztrátě dalších komend hlavně v protestantském pruském Slezsku a také ke značnému poklesu počtu profesních rytířů. Udržuje se však počet řádových kněží a tím také počet řádových far a přibývá množství čestných rytířů. Dochází tak ke změně složení Řádu v důsledku změněných úkolů Řádu. Tradiční rytířská činnost, kdy čeští rytíři odcházeli na Rhodos či na Maltu, aby bojovali na řádových lodích proti Turkům, ale později také na uherských polích na obranu křesťanství, skončila a původní služba trpícím se opět dostává na zasloužené první místo. Vzniká Dobrovolná sanitní služba jako předchůdce dnešní České maltézské pomoci a obdobných pomocných organizací Řádu v jiných zemích.Významnou osobností této doby byl velkopřevor Fra Othenio Lichnowsky-Werdenberg, kterého lze považovat za obnovitele slávy velkopřevorství. velké zásluhy si získal řádový rytíř prof. MUDr. Jaromír sv. p. Mundy (1822 - 1894), který navrhl a pak dal postavit sanitní vagony, které se již v letech 1878 až 1885 uplatnily při ošetřování raněných ve válce. Během první světové války sanitní vlaky Českého a rakouského velkopřevorství převezly z fronty v osmi vlacích okolo tři sta padesáti tisíc nemocných a raněných a mimo to bylo udržováno devět polních nemocnic. Vlaky i nemocnice spravovali řádoví rytíři. Mundyho nemocniční vagony byly po první světové válce uloženy ve Strakonicích, kde je bylo možno ve dvacátých letech ještě spatřit.Z českého velkopřevorství rovněž vyšla iniciativa k vybudování kostela a nemocnice ve Svaté zemi v Tanturu (mezi Jeruzalémem a Betlémem), čímž se Řád opět po dlouhé době vrátil do míst svého vzniku. Velkopřevorství se o tato zařízení staralo až do druhé světové války.V době vzniku republiky měl Řád v českých zemích ještě značný pozemkový majetek (Strakonice, Obytce, Horní Libchava, Březiněves, Měcholupy, Hrušky, Dožice), ale pozemková reforma a špatná hospodářská situace vedly ke ztrátě většiny tohoto majetku.V roce 1938 se po připojení Rakouska k Německu oddělilo od českého velkopřevorství nově vzniklé rakouské velkopřevorství ve snaze o záchranu své existence za vlády nacismu. Tato snaha byla marná, nicméně dosavadní velkopřevor Ludwigstorff již zůstal ve Vídni a do čela českého velkopřevorství byl zvolen pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar. Po jeho smrti v roce 1941 k volbě velkopřevora pro potlačení Řádu nacisty již nedošlo a vedení velkopřevorství se ujal jako regent Karel kníže Schwarzenberg (1911 - 1986). Jeho zásluhou Řád u nás přežil i za komunistické totality a jeho aktivita byla zachována v nuceně omezené míře doma i v exilu. V roce 1981 byl po delší přestávce zvolen velkopřevorem Fra Karel Paar (1981 - 1988), jeho nástupcem v exilu je od roku 1988 Fra Cyril Toumanoff, žijící v Římě.Po násilném ukončení činnosti katolických řádů v roce 1950 byl veškerý zbylý majetek Řádu odňat, jeho činnost zakázána, ale rytíři i kněží, navzdory věznění i sledování, pokračovali v činnosti a malá skupinka členů Řádu (prof. H. Rokyta, Jaromír sv. p. Hrubý-Gelenj, Dr.F. Skřivánek, P. J. Zlámal a další) udržovali kontakt se spolubratry a sestrami v zahraničí (hrab. Daisy Waldstein a její manžel hr. Berthold Waldstein, rakouský velvyslanec v Praze Dr. K. Petrlik se svojí chotí, Dr. Willy Lorenz, kulturní rada rakouského velvyslanectví v Praze a jiní) a organizovali s nimi dodávky léků a zakázané literatury z ciziny hlavně pro pronásledované kněze a řeholní sestry.Po listopadovém převratu byla činnost velkopřevorství obnovena pod vedením Jaromíra sv. p. Hrubého z Gelenj, byli přijati noví členové a obnovena charitativní činnost Řádu organizováním zásilek léků, zdravotnického materiálu a přístrojů z ciziny. Byla založena Česká maltézská pomoc jako charitativní organizace mladých, přičleněná k Řádu.Významným okamžikem bylo navázání diplomatických styků mezi Řádem a naší republikou dne 18. prosince 1991 a nástup velvyslance Řádu p. Maxe Turnauera, který si svou aktivitou ve prospěch velkopřevorství a celého Řádu (například významnou iniciativou při navázání diplomatických styků mezi Řádem a Ruskou federací) získal velké zásluhy.Velkopřevorství získalo zpět obě své budovy v Praze - velkopřevorský palác a budovu bývalého konventu. Obě budovy byly rekonstruovány a spolu se sousedním památným řádovým kostelem slouží Řádu při jeho snahách o plnění tradičních úkolů pomoci trpícím.
Žádné komentáře:
Okomentovat